Veškerý text je citací ze stránek www.duanggu.cz, napsaný naším vedoucím lékařem MUDr. Jozefem Luckým, TCM CLINIC.

 

 Staré texty nám zanechaly obsáhlý materiál o vhodnosti režimu duangu. Pokusme se dekódovat historický jazyk a odlišné chápání lidského zdraví a převést si staré poznatky do dnešního medicínského pojmosloví.

 

Duangu se jeví být vhodným nástrojem pro řadu onemocnění a stavů. Než se pustíme do jejich výčtu, je nutné zodpovědět otázku, proč zrovna obiloviny a „boby“ – tedy potraviny, kterým vděčíme za rozvoj velkých civilizací, za usedlý styl života či za to, že nás je přes 7,5 miliardy? Rozumně ekologicky pěstovaná zrna a další semena se všeobecně považují za organismu prospěšnou součást každodenní stravy. Co tedy mohlo vést taoistické lékaře k doporučování jejich vynechání? Patrně nejpravděpodobnějším vysvětlením pro jejich vyřazení je vysoký obsah proteinových látek, zvaných lektiny.

 

 Lektiny jsou složité bílkovinné látky, plnící u rostlin roli obranyschopnosti. Pro rostlinu jsou to látky navýsost důležité a zajišťují přežití dané rostliny jako druhu. V zápase o přežití na Zemi chrání nejcitlivější části rostlin – konečky kořínků a semena. Obsahují je ale všechny živé organismy, viry a bakteriemi počínaje, člověkem konče. O lektinech dnes víme již hodně, pořád je ale v plenkách výzkum o možné vlivu na lidský organismus. Ano, výzkum probíhá, ale trochu po jiné koleji, zkoumá se význam lektinů, jakožto nosičů léků do cílové tkáně. Lektin má totiž vlastnost navázat se na polysacharidy jiných buněk.

Ve zjednodušené podobě je to v přírodě takto: semínka rostliny popadají na zem, dostanou se do ní a čekají na potřebnou vláhu, aby mohla vyrašit. V tuto dobu jsou snadnou kořistí predátorů – červíků, hmyzu, ptáků, plísní. Semínko nemá imunitní buňky, jak je známe z živočišné říše, bránit se umí zejména lektiny. Červíček sežere semínko, lektiny z něj se naváží na polysacharidy výstelky jeho trávicího traktu a vyvolá její poškození. Tak způsobí červíčkovi zažívací problémy a ten si „rozmyslí“, jestli semínka tohoto druhu příště jíst. Takto se sice obětuje zrno, ale zachrání druh.

 

 Na lektinech tudíž není nic škodlivého, tedy pro nositele, horší je to s predátory. No a predátorem obilno-luštěninové stravy je zejména člověk. Lidský organismus je nepoměrně větší než tělo červíka, a tak proces otravy přes vazbu lektinů na polysacharidy probíhá pozvolna a často nepozorovaně.

 

 Ještě závěrečná poznámka k lektinům. Jsou ve všech druzích potravin, takže nelze říkat, že má člověk držet bezlektinovou dietu, jelikož by nesměl jíst nic. Jde o specifické vysazení určitých typů lektinů, tedy zejména těch ze zrní, luštěnin a brambor. Jsou i lektiny s pravděpodobně opačným efektem, prospěšným pro náš organismus, například některé lektiny z hub.

 

  • Abdominální obezita a metabolický syndrom
  • Ateroskleróza
  • Poruchy střevní mikrobioty – dysmikrobie
  • Střevní záněty – IBD (ulcerózní kolitida a Crohnova nemoc)
  • Dráždivý tračník
  • Autoimunitní onemocnění
  • Atopie (alergie, astma, ekzém)
  • Záněty sliznice dýchacích cest
  • Zubní kaz, parodontitida a zápach z úst
  • Neuropsychologická onemocnění
  • Gynekologické záněty
  • Artróza
  • Degenerativní onemocnění
  • Stárnutí